Polish (Poland)Čeština (Česká republika)Deutsch (DE-CH-AT)English (United Kingdom)
PDF Tisk Email
Mariana Oranžská
Nizozemská a pruská princezna Mariana Vilemína Frederika Luisa Šarlota, v Polsku známá jako Mariana Oranžská, pocházela z dynastie Oranžsko-Nasavské. Narodila se 9. května 1810 v Berlíně, zemřela 29. května 1883 v Reinhartshausenu v Porýní. Byla dcerou prvního krále Spojeného království nizozemského Viléma I. Nizozemského a jeho první manželky - Frederiky Luisy Vilemíny Hohenzollernské, zvané Vilemína Pruská. Mariana byla jednou z nejliberálnějších šlechtičen 19. století.
Dětství, rodiče, sourozenci
Mariana Oranžská spatřila světlo světa v Berlíně, kam její rodiče utekli v r. 1795 po válce s Napoleonovou Francií. V r. 1815 - po ukončení napoleonských válek - získal její otec korunu Spojeného království nizozemského, jehož součástí byly Belgie a Holandsko. Díky tomu se princezna může vrátit do své vlasti.
Marianin otec provedl záhy po převzetí moci řadu úspěšných ekonomických reforem, které měly vliv na další chod království. V sociální a národnostní politice prováděl jakožto konzervativní protestant veskrze kontroverzní rozhodnutí: viditelně upřednostňoval protestantský sever před katolickým jihem, což r. 1830 skončilo Belgickou revolucí, odtržením se Belgie od Spojeného království nizozemského a po osm let trvající válce s Belgií abdikací Marianina otce (r. 1840). Tři roky předtím skonala v Haagu Vilémova choť Vilemína Pruská. V r. 1841 se ovdovělý bývalý nizozemský král žení s hraběnkou Henriettou d'Oultremont de Weigmont. Dva roky poté umírá v Berlíně. Marianina matka Vilemína byla podle dobových pramenů neobyčejně skromnou ženou, která celou dobu žila jen pro svou rodinu. Když r. 1837 zemřela, byla pochována ve středověkém kostele Nový chrám (Nieuwe Kerk) v holandském Delftu.
Mariana měla dva bratry; její starší sestra Paulína (1800-1806) zemřela ještě před jejím narozením. První z bratrů, Vilém Bedřich Jiří Ludvík (1792-1849), usedl po otcově abdikaci jako Vilém II. Nizozemský na nizozemský královský trůn. Druhý, Vilém Bedřich Karel (1797-1881), zvaný Bedřich Holandský, zastával v letech 1826-1829 post ministra války. Přičinil se o dalekosáhlé reformy v armádě, kde se řídil pruským vzorem. Po otcově abdikaci se stáhl z veřejného života, aby se do něj po výzvě Viléma II. r. 1849 vrátil jako Hlavní inspektor armády Spojeného království nizozemského, kterýžto post zastával až do r. 1868. Jistou pikantností z jeho života je fakt, že v r. 1829 odmítl nabídku usednout na řecký trůn, protože měl za to, že nemůže vládnout v zemi, jejíž jazyk neovládá a jejímž tradicím nerozumí.
Vyjma prvních čtyř let svého života strávila Mariana své dětství a rané mládí na královském dvoře v Haagu. Byla vnímavým a energickým dítětem. Coby dospívající dívka byla známá širokým záběrem a značnou inteligencí, měla velký přehled v literatuře, umění a architektuře. Měla znamenité vystupování a perfektně ovládala společenské způsoby, přičemž nic z toho jí neubíralo z jejího temperamentu a její energie.
Manželství a rozvod
Podle mínění tehdejších obyvatel dolnoslezských držav patřících k majetkům Mariany Oranžské šlo o emancipovanou ženu, která byla nazývána feministkou, či dokonce prostopášnicí. Nic však není pravdě vzdálenějšího než toto tvrzení. Ano, podle dobových pramenů měla Mariana co do činění se třemi muži, přičemž ve dvou případech šlo o opravdový vztah. Její první známostí byl švédský kníže Gustav von Holstein-Gottorp-Vasa, s nímž se v r. 1828 zasnoubila. Ke svatbě však z politických důvodů nakonec nedošlo. Vzhledem k náboženskému konzervatismu Marianiných rodičů je třeba poznamenat, že vztah Mariany a Gustava byl spíše platonického rázu.
Krátce po rozchodu mladého páru se započíná jednání mezi berlínským a haagským královským dvorem, které končí svatbou Mariany a Albrechta Bedřicha Jindřicha Hohenzollernského, nejmladšího syna pruského krále Bedřicha Viléma III. Albrecht byl zároveň bratrem pozdějšího pruského krále a prvního německého císaře Viléma I. Hohenzollernského.
Svatba se konala 14. září 1830. Mladí manželé pak žijí v paláci na berlínské Lindestrasse. Do r. 1842 porodila Mariana čtyři děti:
Frederiku Luisu Vilemínu Marianu Šarlotu (1831-1855), pozdější kněžnu von Sachsen-Meiningen;
Bedřicha Viléma Mikuláše Albrechta (1837-1906), v letech 1885-1906 regenta brunšvického vévodství;
Frederiku Luisu Vilemínu Alžbětu (27. 8. - 9. 10. 1840);
Frederiku Vilemínu Luisu Alžbětu Alexandru (1842-1906).
Manželství tohoto páru nebylo šťastné. Albrecht ani zdaleka nedosahoval úrovně inteligence a vybraným způsobům své ženy, proslul spíše bujarým stylem života a zálety, které se ani nesnažil tajit. První problémy nastaly už v prvních letech společného života. Z korespondence vyšlo najevo, že už koncem 30. let začala Mariana činit první kroky směřující k rozvodu.
Nakonec r. 1845 opouští muže a z Berlína odjíždí do Haagu. Rozvod byl potvrzen na začátku roku 1849.
Jan van Rossum
V r. 1844 se v berlínském paláci Albrechta a Mariany objevuje nový sluha - Holanďan Jan (Johannes) van Rossum. Stává se dvorním podkoním. Když rok nato odchází Mariana od svého muže, do Holandska ji doprovází i tento podkoní. V r. 1849 je manželství Mariany a Albrechta rozvedeno a to je na přísném pruském dvoře přijato s velkou nevolí. Ale ten pravý skandál vypukl na podzim tohoto roku, kdy Mariana porodila syna vzešlého z poměru právě s van Rossumem. Takovéto jednání bývalé snachy bylo pro Albrechtova otce Bedřicha Viléma III. nepřijatelné. Vystavil ji veřejné potupě, když jí zakázal pobývat na území Pruska déle než 24 hodin, přičemž každé překročení hranic musela hlásit na celnici. Zákaz jí ztížil nejen přístup k dětem, ale i k panstvím, která v Dolním Slezsku od r. 1838 vlastnila.
Bohužel však jediné dítě Mariany a van Rossuma umírá ve svých dvanácti letech na Vánoce r. 1861 na spálu. Jan van Rossum pak umírá r. 1873.
Moderní evropská žena
Mariana Oranžská svým myšlením i svými kroky předběhla svou dobu. Na jedné straně zde stojí rozhodná žena, která zná svou cenu a neváhá ukončit nepovedené manželství, aby pak žila "na hromádce" s člověkem stojícím na společenském žebříčku mnohem níže, se kterým však chce spojit svůj život. Na straně druhé jakoby tato žena neuznávala hranice evropských států, vždyť žije na čtyřech od sebe dosti vzdálených místech současně. Zimy tráví ve své vile v italské Celimontě, jara a podzimy v Rusthofu u Haagu a v paláci Reinhartshausen v Porýní, léta zas v Dolním Slezsku - v Kamenci (Kamieniec), Bílé Vodě, Slezských Stráních (Stronie Śląskie), Vlčím Dole (Międzygorze).
Její osobnost jakoby bourala hranice mezi jednotlivými státy, jakoby předznamenávala stav, v jakém se my jakožto obyvatelé Evropské unie nacházíme dnes.
Byznysmenka z 19. století
Jak velmi se Mariana odlišovala od dobového standardu, nejlépe svědčí její investiční počiny. Hodnotíme-li koupi holandského Rusthofu či italské Celimonty jako koupi usedlostí určených pro odpočinek, musíme těm zbylým přiznat ryze investiční charakter. Můžeme říct, že Mariana investovala i do umění, což dosvědčuje její sbírka shromážděná v Reinhartshausenu.
Investice v Dolním Slezsku už mají všechny prvky tehdejšího průmyslového boomu. Rozlehlá zalesněná území patřící k stráňskému a šnalenštejnskému panství (Śnielin), kamenolomy, vápenky, hutě, ale též příjmy z daní, jež dokázala umně vymáhat. Mariana dokázala vhodně investovat do umění, nemovitostí, ale i do záležitostí spjatých s průmyslem.
Marianina charitativní činnost
Mariana Oranžská byla známá svými charitativními aktivitami. Podporovala výstavbu škol, sirotčinců, místní evangelická, ale i katolická společenství. Financovala vzdělání nadějných umělců a podporovala i ty již tvořící. Zejména na svých dolnoslezských panstvích se těšila přezdívce Dobrá paní a existuje nespočet anekdot, jež se týkají jejího zájmu o život obyčejných lidí a péče, kterou jim věnovala. K nejvýraznějším projevům její charitativní činnosti pak patří události z roku 1848, z roku velkého hladu na tomto území, kdy bezplatně rozdávala jídlo hladovějícím obyvatelům svých panství.
Jak šel čas, dopadaly na ni četné rány osudu, za svého života pohřbila tři děti, deset let před ní odešel na věčnost její partner Jan van Rossum. Nadále však platilo, že Mariana přese vše co ji potkalo, zůstala věřícím člověkem. Proto neudivuje, že se její charitativní činnost s postupem času rozmáhá.
 

feedback